Popravčí/ Váš strach je vaše smrt

Anotace:

Ví, co tě na smrt vyděsí… V losangeleském kostele leží na oltářních stupních zkrvavené, bezhlavé tělo kněze. Je pečlivě naaranžované, nohy natažené, paže křížené na hrudi, ale nejhrůznější ze všeho je, že hlavu kněze někdo vyměnil za hlavu psí. Ze začátku je detektiv Robert Hunter přesvědčený, že jde o rituální vraždu. Jenže když se objeví další mrtvoly, je nucen situaci přehodnotit. Všechny oběti zemřely způsobem, kterého se bály ze všeho nejvíc. Jejich nejstrašnější sny se staly skutkem. Ale jak o nich mohl vrah vědět? A co spojuje tyto zdánlivě nahodilé oběti? Hunter se ocitá na stopě přízračného a sadistického vraha – někoho, kdo má zřejmě schopnost číst myšlenky svých obětí. Někoho, kdo dokáže vycítit, co oběť nejvíc vyděsí. Někoho, kdo se nezastaví před ničím, aby dosáhl svého zvráceného cíle.

Recenze:

Čeho se nejvíc bojíte? Už víte? Umíte si představit, že tak umřete?

Tak přesně to se děje ve druhé knize Chrise Cartera. Vrah na své oběti chystá poslední představení, na které nezapomenou snad ani v posmrtném životě.

Každá vražda je něčím jiná, něčím výjimečná a přesto mají něco společného.
Detektiv Hunter a Garcia stojí opět před těžkým případem. Už první oběť nalezená v kostele s hlavou psa místo své vlastní vypovídá o sadistických sklonech pachatele a jeho nesmírné preciznosti v naaranžování svého díla.

Chris se opět vytáhl, každá stránka knihy vás naprosto pohltí, psychologické dedukce hlavního hrdiny jsou naprosto věrohodné a perfektně zpracované.
Detektiv Hunter, chodící inteligence, se opět ukazuje ve své síle a jeho pobočník detektiv Garcia mu slušně sekunduje. Oba se tak pouští do hry, která se zpočátku jeví jako zamotané klubko informací, které nedává žádný smysl.
Důležité jsou jen čtyři otázky: Kdy? Kde? Jak? Proč?

Představte si na moment, čeho se nejvíc bojíte… Máte to? Teď si zkuste vzpomenout, kdo všechno o vašem strachu ví… Máte to? A nyní si představte, že ten dotyčný vás tak nenávidí, že pro vás připraví tu nejpomalejší a nejstrašidelnější hru na smrt jakou si kdy zahrajete.

A právě v tom je pan Carter mistr ve svém oboru… Nejen, že vykonstruuje případ tím nejnapínavějším způsobem, který vás prostě nutí číst dál a dál, ale jeho reálie jsou tak skutečné, že se budete bát s obětmi, cítit s obětmi a pošťuchovat detektiva Huntera a Garciu do zad, ať si pohnou a najdou už konečně toho „parchanta“, který ty hrůzy páchá.

Ujišťuji vás, že podezřelých budete mít mnoho, ale ten pravý vás stejně překvapí. Když bude Hunter ve slepé uličce budete tam s ním, když si bude kousat nehty, budete to dělat také.
Přeji příjemné čtení, plné napětí, které vás ani na chvíli nenechá v klidu.

Malý interiér jasně osvětlovaly dva velké reflektory, které sem instalovali kriminalisté, každý na samostatném železném podstavci. V jejich nepřirozeně ostrém svitu působilo všechno tvrdě a klinicky. Na konci uličky se činili tři agenti z kriminalistické laboratoře; fotografovali a snímali otisky z každičké pídě oltáře a zpovědnice na pravé straně.

Dveře se za nimi zavřely. Hunter pocítil úzkost, která doprovázela jeho první kroky pokaždé na novém místě činu.

Když uslyšeli, že se detektivové blíží, technici z kriminalistické laboratoře se zarazili a nejistě vzhlédli. Oba detektivové došli až k nim a zastavili se u oltářních stupňů.

Všude byla krev.

„Ježíši Kriste!“ zamumlal Garcia a oběma rukama si zakryl ústa a nos. „Co to sakra má být?“

Tak co… Povíte mi čeho se bojíte?